27.12.2017 | V posledním díle seriálu o našich pavoučích souputnících představím pavouka, jehož samce v bytě nejčastěji nacházíme právě nyní, koncem roku. Oním „Vánočním“ pavoukem je sice skrytě žijící, ale občas se na procházky vydávající snovačka domácí.
Jak ji poznáme?
Snovačka domácí patří mezi naše větší snovačky. V těle může dorůst až jednoho centimetru, a když k tomu připočítáme nohy, nemáme před sebou rozhodně žádného drobečka. Hlavohruď i nohy jsou leskle hnědé, bez kresby a bez ostnů. Na hnědofialovém podkladu zadečku prosvětluje světlá až zlatavá kresba v podobě příčné světlé skvrny vpředu a tří trojúhelníkovitých skvrnek na svrchní straně zadečku. Samci mají nohy o mnoho delší než samice a zadeček o poznání svraštělejší.
Kde žije?
S tímto druhem snovačky se můžeme setkat prakticky kdekoliv ve světě. U nás si vybírá skrytá místa v budovách a dalších lidských stavbách, např. sklepích nebo kanalizacích. Do bytů se dostává přes stoupačky nebo odvětráním spíží. Samice si spřádají na první pohled neuspořádané sítě, s jejichž důmyslností ale chytne jak lezoucí (např. mravence, stínky), tak i létající kořist. Dospělí samci si již žádné sítě nestaví, a tak se s nimi můžeme potkat, když putují po zdech našich bytů a hledají samičku.
Co umí?
Snovačky jsou nečekaně vyzbrojenými lovci. Jeden typ jejich žlázek, které u ostatních pavouků vyrábí pavučinu, u snovaček produkuje lep. Chytí-li se do sítě nějaký větší hmyz, snovačka se k němu postaví „zády“ a ze zadečku, s pomocí posledního páru nohou, na něj chrstne krůpějky lepu. Kořist se slepenými křídly nemá možnost úniku. Vše pak dovrší jedové kousnutí. Snovačka domácí umí prokousnout i lidskou kůži, ale její jed je, na rozdíl od její příbuzné – černé vdovy – pro nás zcela neškodný.
Autorem textu je Petr Dolejš ze zoologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea
(per)
